Dávkový ekvivalent je biofyzikální veličina, která popisuje biologický účinek ionizujícího záření. Závisí na absorbované dávce a typu záření. Vyjadřuje velikost dávky záření gama, která by vyvolala stejné poškození organismu, jako absorbované záření daného množství a typu. Dávkový ekvivalent se z absorbované dávky spočítá vynásobením údaje faktorem kvality záření a udává se v sievertech.
Pokud dávkový ekvivalent budeme řešit v časové ose, tak mluvíme o "Dávkovém ekvivalentním příkonu", který je udáván jako Sv/h (popřípadě v menších jednotkách, např. 0.15 μSv/h - průměrná hodnota pozadí v ČR).
Ve zjednodušené tabulce můžete nalézt základní rozdělení hodnot příkonu a kde se s takovými hodnotami můžeme setkat.
Tabulka je pouze přehledová, nelze ji brát jako etalon.
Bezvýznamné dávky
do 0.2 μSv/h: Běžný průměr radiačního pozadí v ČR
0.2 - 0.5 μSv/h: Zřejmě radon v budovách, stavební materiál s obsahem přírodních radionuklidů (většinou v žule), aktivnější podloží apod.
0.5 - 1 μSv/h: Zvýšené radiační pozadí, většinou v blízkosti důlních děl se zaměřením na uran (případně thorium), případně výzkumné pracoviště s ionizujícím zářením, vyšší nadmořská výška, uranové sklo
1 μSv/h: Mez pro trvalý pobyt
Nízké dávky
1 - 10 μSv/h: Let letadlem ve vysokých výškách, řada uranových a thoriových minerálů
10 - 100 μSv/h: Některé uranové/thoriové minerály (rudy), řada detektorů kouře s ionizující komorou, uranová barva
Vysoké dávky
100 - 1000 μSv/h: Lékařské vyšetření (např. různé typy RTG), aktivnější uranové minerály
1000 - 10 000 μSv/h: Některé typy lékřských vyšetření (CT, PET apod.), rádiové ciferníky - případně produkty z rádia vyrobené v minulém století
Velmi vysoké dávky
> 10 000 μSv/h: Vysoce aktivní zdroje pro laboratorní účely, gammaskopii apod. (například kobalt 60, cesium, rádium...), případně materiál vyvržený při jaderné havárii, výbuchu apod. i krátkodobá expozice může vést k nemoci z ozáření
