Píše se den 18.4. 2021 a já Miroslav Soukup a také Radek Zemánek jsme se vydali na netradiční a zajímavé místo v lokalitě zvané Zadní Chodov. Toto místo je pro nás zajímavé hlavně svou bývalou těžbou uranu. Již na začátku naší cesty jsme šli obhlédnout terén a dívali se zřejmě na návoz půdy, která se odstraňovala kvůli těžbě uranu. Bohužel jsme museli jít po pěšky, poněvadž je sem zákaz vjezdu. Žádná značka nám zde ale neříkala, že nesmíme jít dál, a tak jsme směle pokračovali dál v cestě za poznáním. Po zdolání vrchu haldy údajného nánosu horniny, jsme začali zkoumat, zda se už zde na okraji a počátku našeho výletu dočkáme již touženého výsledku.
K našemu potěšení jsme už zde nalezli plno míst, kde byla úroveň radiace zvýšena několikanásobně oproti průměrné hodnotě radiace běžného radiačního pozadí. Ve většině míst jsme zde naměřili sice pouhých 200 – 250 nSv/h, ale po chvíli hledání se nám povedlo najít i místa s výrazně vyššími hodnotami vyzařované radiace. Místo s největší radiací, které se nám zde povedlo najít bylo zapadlé místečko, kde se zřejmě nacházel buď to nějaký malý kamínek, vydávající záření, anebo nashromážděný radon pod návozem. Zdroj záření se nám bohužel nepodařilo přesně určit, ale každopádně jsme byli schopni zjistit, že i zde na nánosu vyvezené a nechtěné půdy se dají s pomocí dozimetru naměřit zajímavé hodnoty radiace. Nám se povedlo naměřit hodnotu 4,809 uSv/h, což už není běžná dávka vhodná pro každodenní život.
Po této první zastávce na haldě jsme šli dál po lehkém sklonu srázu až k místu, kde jsme zpozorovali zeleně oplocené místo. Jednalo se o jámu č.2 používanou při těžení uranu v Zadním Chodově. Zde jsme naměřili 0.711 nSv/h, což je přibližně trojnásobně zvýšená hodnota radiace vůči běžnému radiačnímu pozadí v České republice.
Dál po krátké procházce lesem jsme dorazili na starou vstupní bránu používanou zřejmě pro tehdejší těžbu v uranových dolech. Nedalo nám to a samozřejmě jsme změřili úroveň radiace všude kde se jen dalo.
Celkově staře vyhlížející budovy nám zprostředkovali úžasnou atmosféru, která se dá připodobnit k atmosféře prožívané například ve známé hře S.T.A.L.K.E.R.
Budovy, ale ač jsou staré, tak svou radioaktivitou nijak nevybočují z hodnot okolí. Nicméně toto starodávné místo působí velice zajímavě.
Naše výprava ještě tímto ale nebyla u konce. Ještě stále nám zbýval kus cesty před námi a čas se pomalu krátil. Šli jsme pomalu dál podél cesty, kde jsme míjeli staré chemické zřejmě odkalovací nádrže, kde se získávala čistá ruda uranu z přivezené horniny.
Po chvilce chůze podél cesty jsme dorazili do zřejmě prodaného pozemku pro nějakou firmu, kde jsme objevili vtipný letáček informující o turistické stezce.
Od pozemku jsme se pomalu vzdalovali a jelikož jsme nechtěli pouze chodit po cestě, rozhodli jsme si cestu zkrátit přes les, odkud jsme se dostali až k další mnohokrát větší navážce.
Na samotné navážce jsme naměřili zvýšenou úroveň radiace, která se pohybovala v přibližných hodnotách 270 nSv/h. Stejně tak jako tomu bylo u první navážky, kterou jsme navštívili, i zde jsme našli místa s výrazně vyšší úrovní radiace, která dosahovala až 1,148 uSV/h.
Pořád celému výletu ale chybělo nějaké to dobrodružství, kterého se nám dostalo v momentu, kdy jsme objevili první radioaktivní šutrásek povalující se na zemi několik metrů od cesty.
A aby toho na konec nebylo málo, tak jsme několik minut poté našli HotSpot, kde se nacházel pod zemí šutrásek zářící poměrně razantní velikostí záření. Naměřili jsme hodnotu až 34.04 uSv/h, což už je hodnota, které by se nikdo nechtěl dobrovolně dlouhou dobu vystavovat. Vzali jsme si z tohoto místa pár vzorků a spokojeně šli, s rozpadajícím se izotopem obaleným olovem na zádech, domů.
